1981
Narodil jsem se jako prvorozené nedělňátko 17.května 1981 ve Vysokém Mýtě. Jméno jsem dostal Jiří a shodou okolností je i sv. Jiří ve znaku tohoto města. První rok jsem žil na hospodářském statku na konci vesnice, pod horou, kde jsem u lesa a rozlehlých luk začal poznávat tento nádherný svět.
Chodit jsem začal brzy, v 9 měsících, a ve druhém roce jsem už sám prozkoumával les se svým věrným druhem, černým psem Azorem. Ten na zavolání zaštěkal a rodiče už věděli, kde se jim zase toulá jejich malý tarzan. Rodiče vzpomínají, že jsme jeden bez druhého nikam nešli a už od malička jsem tak měl velice kladný vztah ke zvířatům a k poznávání přírodních krás.
Zobrazit více
1987
Poté jsme se přestěhovali do vesnice, která byla ještě v té době součástí Pardubic. Nastoupil jsem na základní školu do první třídy a hned jsem dostával za nepozornost ukazovátkem přes prsty. V té době jsem přehodnotil svůj vztah k učitelům a začal si více uvědomovat různé charaktery lidí. Naproti tomu jsem vynikal ve většině sportů a patřil mezi nejrychlejší běžce. Zhruba v mých 9 letech moje mamka občas přinesla domů pracovní notebook (pc386). Měli jsme ho jako první z okolních vesnic a to nastartovalo můj zájem o počítače. Ostatní kámoši ke mně chodili hrát Prince of Persia a tím začalo moje dětství ovlivněné hrami.
Také přišla moje první velká životní změna: na základě sportovně talentových zkoušek pro Pardubice a okolí byl jsem byl vybrán do sportovní školy - jako ten s nejhoršími známkami, ale s nejlepšími všeobecnými sportovními výsledky. Sportovní škola byla něco pro mě. Myslel jsem spíše na sport, studijní typ jsem nikdy nebyl a postupem času jsem zjistil, že jsem dysgrafik a dyslektik. Ale v tehdejší době se na tyto dysfunkce nebral ohled, prostě jsem byl pro většinu automaticky hloupý a zdobily mě špatné známky. Na škole jsem si poprvé uvědomil, že mě motivuje příjmení Adamec. Prostě jsem byl zvyklý být první vyvolaný, první na řadě a většinou i první v atletice. Sport mě krásně zformoval. Poznal jsem přirozenou disciplínu a férový přístup trenérů. Zjistil jsem, že když se budu opravdu poctivě snažit a nepodvádět sám sebe, je to znát na výsledku. A to ve mně vytvářelo radost ze snahy a cílevědomosti.
Zobrazit více
1995
Střední školu jsem si vzhledem k tomu, jak byl postavený školní systém, nemohl moc vybírat. Protože mateřský jazyk či cizí jazyky byly na konci roku většinou zakončeny známkou 4. Tak jsem si vybral obor kuchař, protože mě bavilo tvořit, vařit a hlavně ochutnávat nové chutě. Při dojíždění na střední školu jsem si krátil volnou chvíli tím, že jsem na vlakovém nádraží sledoval a určoval typy lidí. Což mou pozornost vedlo k tomu, že mně začalo podvědomě zajímat chování lidí - jejich chůze v kombinaci se vzhledem a sebevědomím. Byly to tisíce testů pro radost z poznávání a typování.
Po úspěšném vyučení se kuchařem jsem zkusil dvouletou maturitní nástavbu. Zkoušky na ní jsem sice udělal, ale v pololetí už bylo jasné, že první ročník nedokončím. Rodiče byli spokojeni aspoň s tím, že jsem vyučený a řekli mi, že dál je už moje věc. PTam jsem pochopil, že školní vzdělávaní pro mě není vhodné. Jakoby bylo postavené pro jiné typy lidí. Už jsem viděl v maturitě jen ztrátu času a poprvé jsem se vážně začal zabývat svou budoucnosti, až mě ze školy vyhodí. Tak jsem aspoň začal ve škole kreslit místo učení a jednou na předmětu(Počítače) mi učitel ukázal, v té době první, zobrazení ve 3D. Byla to nějaká koule a mně fascinovalo jak je dokonalá. Kreslení mě v začátcích sice bavilo, ale počítače a tvorba ve 3D prostoru a technická přesnost a představivost a kreativní možnosti tvorby, to bylo něco super a cool a mně dávalo možnost objevovat něco nového, co začíná. Očekávaně jsem ze školy odešel již během prvního ročníku. Nicméně k tomuto období se váže vzpomínka, která vystihuje mé úsilí, když doopravdy chci. - Spolužačka mi jednou řekla, že si nemyslí, že bych byl tak blbej, abych dostával furt za 5. A tak jsem se jednou hecnul, abych jí dokázal, že umím zabrat, a z těžké písemky z matematiky jsem dostal jako jediný za 1. Učitelka nevěřila, že jsem nepodváděl, a tak jsem před celou třídou musel písemku obhájit. Bylo pro mě úsměvné sledovat celou třídu, jak nevěřícně koukají, kde se to ve mně najednou vzalo. Prostě občas dokážu překvapit, ale musím doopravdy chtítJ. Tím skončilo mé klasické vzdělání - nebo spíše pro můj typ mozku systémové mučeníJ. Ale samozřejmě mi to i něco dalo - umím aspoň psát všemi deseti a to se k ovládání PC hodí. Také jsem si jistý, že tento způsob kolektivní výuky pro mě není vhodný.
Zobrazit více
1999
Po škole jsem si dal chvíli volno. Chodil jsem na brigádu, pomáhal na stavbě a následně jsem si našel práci jako kuchař. Na celou kuchyň jsem byl sám bez pomocné síly, což je opravdu velká dřina.
Člověk se za den nezastaví a je dlouhou dobu pod značným časovým tlakem, takže jsem se aspoň naučil plánovat, aby vše logicky navazovalo a to se v životě hodí. Poprvé jsem taky okusil, jaké to je, když Vás někdo v životě podrazí. Jednalo se o kuchaře, který tam byl na výpomoc na velkou akci. Zmínil jsem se mu o tom, že za pár měsíců musím odejít na civilní službu a on, aby si zajistil stálé místo, to řekl mému zaměstnavateli. Za pár dnů jsem byl vyhozen na konci zkušební doby a on přijat na mé místo. Byl to pro mě docela šok, takové chování jsem doposud neznal. Byl to pro mě náraz. Vidina pracovního života v kuchyni s tím, jak to tam chodí, mi přišla čím dál víc nereálná. Být neustále v tlaku a ještě za malý plat s vidinou neustálého opakování mě dovedla k pevnému rozhodnutí, že takto život nestrávím. V tu chvíli jsem si vzpomněl na lidové přísloví: „Dělej co tě baví.“ a rozhodl se, že se budu živit něčím, co mě opravdu baví. A mě bavily počítačové hry a stavění levelů v enginu (styl Maincraft) v mé oblíbené hře QUAKE III Arena. Tak jsem si řekl, že to spojím a bude ze mě 3D Grafik. Chtěl jsem vytvářet hry, a abych měl dlouhodobou motivaci, tak jsem si řekl, že budu nejlepší aspoň v našem státě. Tak jsem si vytvořil plán pro lepší prožití života a dosáhnutí životní spokojenosti v budoucnu a to ideálně ve všech směrech. Nejdříve zábavná práce + časem nadstandardní peníze. Když v tom budu opravdu dobrý, tak bych si pak mohl pořídit i dům, čímž budu mít i lepší výchozí možnosti ve vztazích se ženami. A až najdu vhodnou polovičku, tak bych chtěl mít aspoň dva kluky. To byl takový můj smělý plán.
Zobrazit více
2000
Začala mi civilní služba rok a půl života na vrátnici na střední Chemické škole, kde jsem přepojoval telefony a dával klíče učitelům. Tady jsem už musel opravdu zabrat a bylo mi jasné, že ze sebe musím dostat co nejvíc a hodně se snažit. Přikázal jsem si, že toto období proflákat opravdu nemůžu, protože bych ztratil svou vysněnou budoucnost.
Tak začalo mé samostudium, ušité přímo mně na míru. Aaahh… ta nádhera! To bylo jiné učení. Koupil jsem všechny knihy které v té době byly na českém trhu k dispozici o programu 3Ds Max. Vzhledem k tomu, že jsem se do té doby učil jen německý jazyk, předsevzal jsem si, že se každý den naučím tři nová anglická slovíčka z tohoto programu, protože nebyl přístupný v mém jazyce. Dopoledne na vrátnici jsem nastudoval teorii či příkladové postupy a večer jsem převáděl teorii do praxe na mém domácím PC. Tak jsem si vše lépe propojil v jednom dni. Což se mi osvědčilo k lepšímu propojení v mozku a následnému hlubšímu zapamatování. Začal jsem se učit 3D program systematicky a strukturovaně od základů a pěkně krok po kroku a spíše pomocí obrázků než slov. V průběhu samostudia jsem si zakázal nechat se rušit holkami a omezil jsem i nějaké kamarády. Prostě jsem k sobě byl k sobě hodně přísný a měl jasný cíl, který jsem si chtěl splnit.Protože z něho se pak měla rozkošatět moje budoucnost. Nejlepší investice je ta do sebe. Ono se to časem vrátí, to mi věřte. Lepší pocit ze sebe, vyšší sebevědomí. I okolí Vás jinak bere když je vidět, že dokážete proměnit svůj předcházející životní směr v úplně jiný. Můj učební plán vyšel a za těch 18 měsíců jsem měl v hlavě tolik vědomostí o tolika směrech 3D tvorby jako málokdo jiný. Z původního směřování ke hrám mi praxe ukázala jiný směr a to spíše k vytváření 3D obrazů, které jsou co nejvíce podobné realitě, protože v tu dobu to bylo krásně těžké a velká výzva. A to mě hodně bavilo.
Zobrazit více
2002
Po civilní službě jsem vyhrál konkurz na pozici 3D grafika v multimediální firmě, která měla svou 3D sekci v Brně. A tak jsem se odstěhoval, vylétl z rodného hnízda. Práce s kolegou (díky za vše Leoši), který psal odborné články do jediného časopisu o 3D v ČR byla ideální. Vydělal jsem sil 3x více než v kuchyni,takže moje strategie vyšla.
Dále jsem začal zajímat o neverbální komunikaci, řeč těla, protože mě ženy svou různorodostí názoru neustále překvapovaly. Řeč těla se dá těžko schovat a tak jsem ji začal více sledovat a rozebírat. Profesní praxí jsem nabral potřebné zkušenosti a ve 24 letech jsem začal tvořit své první obrázky, které jsem vytvářel ve volném čase po práci. Začínaly se dostavovat první úspěchy a ocenění. Byly to obálky časopisů či rozhovory o tvorbě mých obrázků i o mně. Natočil jsem jeden z prvních videotutoriálů o 3D. Bylo to o fyzikální dynamice a tření povrchů ještě v době před Youtube. Napsal jsem několik návodů, jak co a jakou technickou kombinací či postupem vytvořit, aby to bylo co nejefektivnější řešení. Potom jsem dostal nabídku přednášet 20 nejen začínajícím grafikům a učit modelování lidských postav a příbuzných technik. Dostal jsem se na špičku mezi 3D grafiky v České Republice to zjistíte tak, že si to nemyslíte Vy, ale říkají to o Vás ostatní. Zpětně, když se na to dívám, tak je to relativní. Každý má určitou specializaci. Různých ocenění za volnočasové obrázky bylo více a tak mi začaly chodit různé nabídky. Jít pracovat do zahraničí nebo učit na vysokou školu jako externista.
Zobrazit více
2005
Přišel čas se posunout dál a začal jsem pracovat jako freelancer pro celý svět. Odjet do zahraničí na stálo mě netáhlo už jen díky tomu, že bych byl opět zaměstnanec. Chtěl jsem mít více volnosti, nemít někoho nad sebou, vyhnout se pocitu, že něco musím. Zahraničních zakázek jsem měl hodně a makal jsem na dřeň, peněžně to bylo zase několikrát lepší než v zaměstnání a měl jsem ještě více volna. Kromě samostatnosti jsem měl také více zodpovědnosti a vůli udržet si profesionální kázeň.
Začal jsem vytvářet hlavně ženské portréty, ty mě bavily. Prostě mám rád krásu a rád ji tvořím. A tento druh krásy byl pro mé oči v té době nejpřitažlivější. Začínal jsem získávat i prestižnější zahraniční ocenění. Rozhovory a moje portréty se dostávaly i na obálky světových časopisů týkající se oblasti 3D. Byl jsem v té době na svém pracovním vrcholu a začal jsem se nudit. Chtěl jsem růst dál, ale vše se začalo opakovat. A co osobně opravdu nemám rád, je opakování. Chvíli to vydržím, ale pak chci zkoumat něco nového. Nejenom vytvářet podobné modely a zdokonalovat se jen v technice a jejím opakování o pár procent. Náš obor pořád letí kupředu, co jste uměli před 5 lety, to už dnes na vrcholnou špičku nestačí. To není jako malba či starší techniky tvorby, které jsou v základech technicky de facto neměnné. Pochopil jsem, že takhle bych se toho opakování nezbavil, už jsem i přestal dávat rozhovory na opakující se otázky. Jsem typ člověka, co si radši užívá cestu 0-95 procent spíše, než jen dlouhodobé opakování těch 5 zbývajících procent. Které jsou v mém oboru spíše iluzí, protože se rychle mění technické možnosti tvorby.
Zobrazit více
2008
V 27 letech jsem si řekl, že změna je život a že si postavím dům. Chtěl jsem tvořit, ale něco neznámého. V té době jsem se práci věnoval jen občas a čas trávil spíše navrhování či výstavbě domu. Po 7 letech jsem řešil i jiné věci než jen tvorbu na PC. Prostě jsem si jen tak žil a užíval si jak barák roste.
Zařizoval si interiér a objevil jsem, že k práci architekta či bytového designéra mám blíže, než jsem si myslel. Ale po profesní změně jsem zas tak moc netoužil. Vlastní dům byl v těchto letech i pojistka, že budu mít vždy kde bydlet a cena nemovitostí většinou roste. Po pár letech a mnoha vztazích jsem i nakonec našel svou manželku a mé představy se staly skutečnosti. Hodná a slušná holka, pěkná pro moje oči a chytrá na slovní přestřelky. A hlavně vtipná a usměvavá a nezkažena dobou a hodili jsme se k sobě. Životní partnerka byla pro mě jeden z nejdůležitějších kroků v životě. Odráží se z něho strašně moc věcí nejen do mé budoucnosti, ale i do dětí, jejich výchovy a celkové rodinné spokojenosti. Když to na poprvé nevyjde, tak do konce života musíte řešit víc věci, než byste chtěli.
Zobrazit více
2014
V tuto dobu jsem měl za sebou zakázky asi do 30 zemí světa, dům, manželku a dítě na cestě. Měl jsem tak nějak vše pořešené. Profesně jsem byl kousek pod úplnou špičkou v oboru a už jsem tomu přestal dávat tolik času jako na začátku. Začal jsem to pociťovat a i konkurence byla početnější. Nastal čas hledat nová řešení tvorby a mého zabezpečení, která by už byla nadčasová a vytvářela mi pasivní příjmy.
Začal jsem spolupracovat s dvěma manažery, kteří sháněli větší projekty a krásnou zahraniční práci pro velké herní společnosti. Tyhle zakázky jsem pracovně rozděloval mezi mé kolegy z branže a začal spíš více dohlížet na práci ostatních a méně pracovat. Tato změna se pěkně odrážela i ve financích. Co průměrný člověk vydělal za rok, já měl někdy za měsíc. A to už začalo výrazně měnit situaci života. Přestával jsem tolik řešit peníze a začal jsem přemýšlet spíše o svých projektech, na které kvůli práci nebyl čas. Uvažováním jsem si došel k tomu, že můj životní čas je to nejcennější co mám, takže nejlepší řešení je ho mít co nejvíce pro sebe a po svém. Nemuset dělat nic co skutečně nechci a věnovat se sobě, svému pracovnímu rozvoji v oblasti osobních projektů či rodině a kámošům.
Zobrazit více
2016
Zkusil jsem konečně svůj vlastní projekt s kolegou z Brazílie. Byla to hra vytvořená pro Kickstarter kampaň. Už od dětství bylo mým snem udělat vlastní hru. Kolega měl na starosti programování a já 3D grafiku. Vložil jsem do toho skoro všechny své prostředky. Připravil jsem si ovšem i plán B pro případ, že projekt nevyjde. Pak by se mi měly vložené prostředky do dvou let vrátit jiným způsobem.
Bohužel či bohudík projekt nevyšel, hra nevybrala v kampani požadovanou částku. Byla to moje první zásadní prohra, protože mi do té doby vše vycházelo tak nějak jak jsem chtěl. Záměrně jsem zvolil strategii „buď vše, nebo nic“ i kvůli tomu, že vybrat drobné peníze a slibovat při tom velké výsledky bylo proti mému osobnostnímu charakteru. Nechtěl jsem řešit stížnosti, že jsem tu hru nedodělal, tak jak jsem slíbil, že jsem snad někoho uvedl v omyl… prostě větší cenu má pro mě to, zůstat čistý. A když v tom utopím jen moje peníze, tak se zase tak moc nestane. Vždycky jsem uměl peníze vydělat a také byl v záloze plán B. Zároveň jsem se chtěl posunout dál od vytváření modelů či supervize a ochutnat, jak funguje tak velký projekt jako byla tato hra. Vyzkoušet si oblasti, které jsem doposud neznal a poznat tak svoje hranice, případně je rozšířit. Po neúspěchu jsem byl na dně. Zklamaný, že plán A a kampaň nevyšla podle představ. Z toho, že mě lidé nepodpořili v mém projektu. Byl jsem na pokraji vyhoření. Ale dnes vím, že z pomyslného dna se nejlépe odráží. Tam člověk najde své pravé jádro a odrazí se novým směrem, když je opravdu odhodlaný. Zároveň jsem ochutnal tvorbu na vlastním projektu, tak se mi už nechtělo zpátky jen vydělávat peníze na reklamách, hrách či filmech. V tu dobu jsem měl už prvního syna, dvouletého. A protože jsem slyšel, že okolo 3 let jsou ty děti nej…, tak jsem si vzal na rok volno úplně od všech pracovních závazků. Mohl jsem to udělat i díky svému záložnímu plánu B, který se začal vyplňovat.
Zobrazit více
2018
To bylo moje nejlepší rozhodnutí. Začal jsem si více užívat roli rodiče a také novou pracovní svobodu, pocit, že nic nemusím. Věnoval jsem se naplno svým koníčkům, na které dřív nebylo moc času. Toto odstřihnutí se od běžného pracovního života dá po určitém čase, mně i Vám, nový úhel pohledu na svět. Což je nový nezvykový vítr do plachet vaší plavby životem. Začal jsem s rally závoděním na volantu na PC.
Dobře se tam synchronizují ruce a nohy a rychlé reakce v mozku, protože ty nejlepší řidiči jezdí hlavou, nikoli emocemi. Dal jsem si za cíl předjet v tu dobu světový rekord na jedné trati s nejsilnějším autem. Abych to dokázal, musel jsem umět jezdit na hraně a znát fyzikální zákony chování vozu i tratě a mít za sebou spoustu tréninku. Trvalo mi to 1500 hodin, ale nakonec jsem ten čas překonal. Tenkrát si Ego dosáhlo na co chtělo a došel jsem od nuly k 95 procentům; a tak mě to baví nejvíc. Začal jsem se simultánně věnovat i rybaření a s podobným úsilím jsem začal zkoumat přírodní svět. Hlavně vodu - proudy, víry a to co děje pod ní. Chtěl jsem přijít na to, jak funguje rybí myšlení a přírodní svět. To byla moje náplň, a protože se mi velice zalíbila, rozhodl jsem se přidat si k prvnímu roku ještě další rok volna. Cítil jsem životní spokojenost ve všech směrech - vztahově, peněžně i volném čase s kamarády, prostě ideální. Tak jak jsem si to vždy přál a užíval si den za dnem v přítomnosti. Zároveň jsem si vyzkoušel, jaké to bude v důchodu. Sice to bude v 65 letech jiné, ale právě proto chci vědět víc už teď, prostě nabrat zkušenosti a nahlédnout do případné budoucnosti. Je lákavé již teď ochutnat volnost s tím, že mě netrápí myšlenky na povinnosti. Už se znám, dokážu se přizpůsobit a nápady jsem vždycky měl, takže ono to v budoucnu dobře dopadne. Začal jsem si opravdu věřit a přestal jsem vnímat peníze ve své hlavě. Sundal jsem je ze svého piedestalu důležitosti a dal jim podřadnější roli. Tak jsem odhrnul záclonu přes okno mého světonázoru a najednou jsem viděl jiné možnosti prožití života, bez jejich hlavní peněžní důležitosti. A začal jsem objevovat svůj vnitřní svět. Pochopil jsem starodávný citát „Když chceš změnit svět, tak změň nejdřív sebe“ a začal se zajímat o své myšlenky. Poté jsem aplikoval Platonovy ideje a jeho příběh o Vozatajovi a začal se každodenně učit ovládat emoce a pudy v jejich škále. A také pozorovat své myšlenky a ptát se neustále proč se tak děje nebo proč tak reaguju (sebedotazování). A tím jsem si zvědomoval své lokální egoistické nánosy svého myšlení a začal eliminovat jejich projevy v mých automatických dennodenních zvycích. Zjistil jsem, že najednou už nepotřebuji být v něčem nejlepší, že mám raději zkoumání života v jeho různorodosti. Pozorování mikro a makra světa mi dávalo čím dál větší radost. Následně jsem pocítil touhu zase tvořit něco svého, něco nového. Protože volno a jeho opakování taky nikam nevede, protože člověk je tvor kreativní a mně moje kreativní složka začala chybět. Tak jsem se rozhodl, že nyní budu dělat to, co mě v mé historii bavilo z mé dosavadní praxe nejvíc … dělání svých volnočasových obrazů, tak jak na začátku. Jen se tomu budu věnovat naplno a stanu se asi nějakým umělcem či někým, kdo si na něj aspoň hraje.
Zobrazit více
2020
Rozhodl jsem se, že se vrhnu na uměleckou dráhu. Zjistil jsem si,kdo je nejlepší ve světě a kdo u nás v ČR a snažil se do nich empaticky otočit. Pochopit, proč tomu tak je a jak při tvorbě přemýšleli, proč tak ve své době tvořili. V tu chvíli mi nejvíce pomohl právě český umělec František Kupka svým citátem: „Pravé umění vzniká z vlastního nitra a po vlastních cestách.“ Uvěřil jsem mu, a tak jsem začal hledat ty svoje cesty.
A protože se mě mnoho lidí ptalo, jak to dělám, že se mi tak daří, a jak to, že mám tolik štěstí, začal jsem to tedy zkoumat a objevovat. Poznával jsem sám sebe více do hloubky. Řekl jsem si, že na prvním obraze bude to, co mě za dva roky volna zaujalo především pohledem. Vyhrál to nakonec malý hmyz jménem Treehopper, který byl vyfocen v úchvatném detailu. Ten mě úplně ohromil a nasměroval k tomu, jak to ta příroda vlastně dělá. Sám je velký jako půlka mého nehtu a přitom má na sobě takových detailů, že nechápu jak je to možné vytvořit. Došel jsem k závěru, že je tu nějaký měřítkový systém tvorby se stejnými základy. Toto moje období poznávání pro mne bylo plné nových objevů, o kterých jsem netušil, že už byly dávno celosvětově objeveny, jako např. Fibbonacciho posloupnost či provázání makrokosmu s mikrokosmem, dále fraktálové měřítko a další. Z počátku jsem navrhnul tři obrazy, jejichž součástí byl Treehopper ve formě konceptu a základní kompozice a s jedním příběhem vystihující člověka a jeho životní situaci v jednom obraze. Poslední, čtvrtý obraz měl být jednoduchý, de facto pro srandu. Ovšem až díky tomuto čtvrtému obrazu se zrodil nápad na mnohočetné metafory s člověkem v různých situacích života, které jsem pak propojil a doplnil o přírodní hierarchii a symboliku či myšlenkovou posloupnost, která je co možná nejvíce všeobecně známá a neutrální.Má také blízko k přírodnímu nebo možná až zdrojovému kódu tvoření a změně Jin a Jang. To vše jsem chtěl provázat s lidským myšlením s životní změnou a moudrostí, jež jsou známé od dávných filozofických mudrců, osvícených proroků či avatarů. To vše mělo být také součástí obrazu. Po týdnech myšlení jsem začal mít v hlavě méně jasnou, a postupem měsíců jasnější představu obrazu pro lidi, aby si více rozuměli a lépe chápali svět okolo sebe. To, jak na ně působí. Protože jejich vidění světa vzniká ve vnitřku jich samých a pak jde ven jejich prostřednictvím jejich pozornosti, myšlenek a emocí. A tak je vhodné, aby poznali co nejvíce svůj vnitřní svět. To vše mi potvrdilo správnost Sokratových citátů ve směru poznávání sama sebe.V tu chvíli jsem získal jistotu, že moje snaha jde správným směrem a tento směr dál prohluboval. Došlo mi, že když to vše propojím s vědeckými poznatky ze současné doby, zároveň provážu s moudrostí dávných mudrců, kterou vložili do dějin lidstva, nebo s proroky a jejich úrovní ve vědomí,vložím to do obrazu v moderním kabátě, tak překročím slova (a jejich omezenost) vizuální prvkem. Vědění budu dál předávat přes oči a nový systém myšlenkových cyklických map. A udělám to tak, aby to bylo spojené s vašimi myšlenkami, tak to bude fungovat úplně jinak než jakákoliv slovní forma předání. Ještě to podpořím vizuální krásou, do které zabuduji rovnováhu a vložím energetickou harmonii zdroje a hru duality v jednotě. To vše budu předávat přes oči (což je nejen brána do duše, ale také do nervového systému každého z nás) a univerzální myšlenky propojím s těmi vašimi, unikátními. A promyslím to tak, aby to bylo vhodné pro všechny lidi. Tím pro člověka jako druh vytvořím úplně něco nového vzhledem k tomu, že tam přidám světově nový ucelený cyklický myšlenkový systém , který každému pomůže a rozklíčuje jeho myšlenkové pochody. Tím ho udělá lepším správcem svého života. Jak řekl Gautama Buddha: „Vše, co jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli.“
Po určité době pohledu do obrazu nastane to, že lidé hlouběji pochopí jak je vlastní myšlenky ovlivňují a budou vědomě tvořit svůj život či vylepšovat svět ve směru konsensu a jednoty. Zároveň Vám do obrazu dám nový úhel pohledu na sebe samého, pak lépe pochopíte i své emoční prožívaní a uvidíte se jinak, než tomu bylo doteď možné. Pro většinu společnosti jsou jejich myšlenky, emoční a pudové touhy loutkařem a lidé jsou tou ovládanou loutkou. S tímto novým úhlem pohledu by mělo být vše jasnější a časem se snad může každý stát svým pánem nad emocemi, zvyky a myšlenkami. Zároveň to vše chci udělat co nejjednodušeji a hierarchicky, vložit tam systém nekonečné posloupnosti cyklu jak denního, tak i životního.Zároven to musím udělat tak, aby to mohl pochopit každý z nás, odkudkoliv a s jakýmkoliv IQ. Ale zároveň jsem do obrazu potřeboval vložit metafory a alegorie, aby to bylo nekončící jako zdroj sám a mohli jste po svém stoupat ve své přirozenosti a jedinečnosti. S tím mi pomohl hlavně Lao-Tzu(Lao-c) a jeho pochopení zdrojově vesmírných zákonitostí a s tím souvisejících přírodních cyklů. Ty mají hlavní vliv na všechny druhy fauny a flory zde na planetě Zemi a tím pádem i na náš život. Po půl roce snahy na obraze jsem toho vizuálně moc neměl, protože jsem si neustále doplňoval informace, které mi scházely k lepšímu propojení toho všeho. Zároveň jsem čerpal i z vědeckých úhlů pohledů na svět hlavně v oblasti kvantové fyziky, psychiatrie psychologie či od géniů z minulých dob. Zajímal jsem se o vývoj mozku, metaanalýzy k nejrůznějším oblastem lidského myšlení a nakonec používal kritické myšlení, ale také i intuiční mysl, kterou jsem rád stopoval kam mě zavede. Po půl roce bádání a tvoření přišla fáze odpočinku. Tou byla dovolená s rodinou jen na 5 dnů a tam se mi stala ta nejzvláštnější věc v životě… a to nové, jakoby vyměněné vnímaní reality. Den předtím tímto zážitkem jsem pochopil mou provázanost s každým objektem, prostorem a pochopil přítomný čas do důsledku. Následně svým zkoumáním a sebedotazovaním v obraze jsem objevil kdo jsem já (bez Maharišiho), proto to je i hlavní otázka pro Vás v obraze. A do dalšího dne jsem se probudil s vyměněnýma očima a jiným vnímáním světa, všeho a všech. Tím pro mne začalo úplně nové životní bytí, o kterém jsem doposud neměl ani tušení, že existuje. Netušil jsem, že je možné se takto propojit se vším a vnímat toto propojení s přírodou. Byl pro mne nový vhled do skutečnosti za oponou svého lokálního logického myšlení. Začal jsem chápat ostatní, kde dělají opakované chyby ve svých životech. Toto nové osvícené vnímání jsem využil hlavně pro obraz a doplnil jsem ho pak dalších 7 myšlenkových vrstev namísto jen jedné, která stála na úplném začátku. A tak jsem název obrazu změnil z "Live Balance" na "Live Harmony". To bylo v roce 2020 o letním slunovratu a pak ještě následovala další fáze o zimním slunovratu toho roku, která už popřela vše, co jsem si do té doby myslel, že je možné. Od té doby rozumím životu jinak a chápu ho ve vědomích vrstvách , kam jsem předtím neměl díky jen logické mysli a její omezenosti přístup a snažím se Vás posunout tímto zdrojově jednotným osvíceným, směrem, abyste měli podobné možnosti také, protože vím, že tu jsou k dispozici a pro každého a tento obraz má Vás k nim směrovat podle mého nejvhodnějšího svědomí, jak to pro nás mohu nejlépe vytvořit, tak abychom pak jako celek či team mohli žít v jiné kvalitě prožívaní našich životů.
Zobrazit více